PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poľsko sa v kovovom žárni preslávilo hlavne svojou deathmetalovou produkciou. DIES IRAE má už len na základe zostavy (re)prezentovať to najlepšie, čo poľská scéna mohla a môže ponúknuť na poli melodického deathu. Do akej miery sa to darí vyplniť, môžeme posúdiť vypočutím si aktuálneho počinu „Sculpture Of Stone“.
Jednotliví členovia (viď. line-up) si berú zo svojich domovských spolkov len to najlepšie, a je to poriadne cítiť od úvodnej zvonkohry. Album nereprezentuje snahu o totálnu dominanciu v extrémoch, ale snaží sa zaujať hlavne v oblasti zaujímavých melódií a kompozičnej pestrosti. Samozrejme, tradične dôležitým aspektom albumu tohto žánru je aj patričné ťažkotonážne vyznenie. V dnešnej dobe je temer nepredstaviteľné, aby nejaká nahrávka s ambíciami siahajúcimi za hranice svojho regiónu nemala dokonalú produkciu a perfektný zvuk. Neinak tomu je i na „Sculpture Of Stone“, a tak je možné vychutnávať výraznú zmes liniek jednotlivých nástrojov vrátane častokrát opomínanej basgitary. Podľa osvedčeného receptu sú skladby položené skôr v stredných valivých tempách, aj keď povinne sa vyskytnú aj záseky ďaleko rýchlejšie. Charakteristickým prvkom nahrávky je maximálna snaha o čistotu a precíznosť, čo chvíľami ide na úkor dravej živelnosti, ktorej absencia v tomto žánri môže byť až trestuhodná. Silným aspektom je množstvo umne zahraných sól a snaha o vytváranie rôznych atmosfér, čo nie je v rámci tejto odnože hudby tradíciou a môže byť považované za originálny aspekt. Čo už napríklad za originálne pokladané byť nemôže, sú vokálne linky. Tie sa držia viacmenej stále v dvoch tradične striedaných rovinách (skúste uhádnuť, akých?) a predstavujú široký priestor na zlepšenie. Taktiež sa nájde dosť partov, ktoré až príliš čerpajú z prevareného odkazu poľskej deathovej scény. Ak mám porovnávať s domovskými kapelami, tak na mňa „Sculpture Of Stone“ pôsobí v konečnom dôsledku veľmi sviežim dojmom. Album sa nepočúva ťažko a dokáže vás zachytiť svojou dynamikou a pestrosťou hneď naprvýkrát. Nie je ale ani natoľko prvoplánový, aby sa veľmi rýchlo opočúval a disponuje dostatočne veľkým množstvom nápadov majúcich potenciál „zabíjať“. Výkony hudobníkov sú profesorské rovnako, ako celý výsledný dojem.
„Kamennú sochu“ môžem určite odporúčať priaznivcom domovských kapiel členov DIES IRAE a priaznivcom technickejšieho poňatia deathmetalu s dostatočnou dávkou melodiky. Rozhodne sa však nejedná o žiadny klon, ale o zaujímavé a podarené dielko, ktoré sa dobre počúva.
„Sculpture Of Stone“ - inštrumentálne, kompozične a zvukovo album zvládnutý na jednotku. Pre priaznivcov Poľskej scény a domácich kapiel zúčastnených hudobníkov - povinnosť.
7 / 10
Novy
- vokály, basgitara
Mauser
- vokály, gitary
Jacek Hiro
- gitary
Doc
- bicie
1. Beyond All Dimensions
2. The Hunger
3. Unrevealed By Words
4. The Art Of An Endless Creation
5. Trapped In The Emptiness
6. The Plague
7. The Oceans Of Filth
8. The Beginning Of Sin
9. Sculpture Of Stone
Sculpture of Stone (2004)
The Sin War (2002)
Immolated (2000)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Empire Records
Stopáž: 39:19
Produkce: Wojtek & Slawek Wieslawscy
Studio: Hertz Studio
Tak tohle album se mi neuvěřitelně strašně moc líbí, třeba ten téměř blackovej riff ze začátku Oceans of War totálně zabíjí, ty činely.. vokál... tohle album je jedno z mých nejoblíbenějších z deathmetalu
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.